Je to ošemetné. Jde o jakési mravní mantinely, omezující svobodu projevu. Nikdo se nepozastavuje nad tím, že není možné veřejně říkat lži o konkrétním člověku, aniž by za to nebylo možné čelit trestu.

Kdybych veřejně zesměšňoval něčího otce, matku, partnera či partnerku, čili osobu mu nade vše drahou, asi se jej to velmi dotkne. 

Potíž je v tom, že pro většinu věřících lidí jsou náboženské symboly, či jinak řečeno klíčové osoby náboženství předmětem velké úcty, úcty obvykle větší než je úcta k blízkým. Proto veřejná urážka takových náboženských symbolů je pro tyto lidi leckdy hůře stravitelná a více urážlivá.

Na jedné straně je tu tedy svoboda, která umožňuje zesměšněním náboženských symbolů urážet věřící, na straně druhé je tu otevřená otázka, zda je to - nikoli z pohledu zákona, ale z pohledu morálky - správné.

Společnost, která mluví o toleranci k jiným kulturám, zároveň nemá problém jinou i vlastní kulturu zesměšňovat. A paradoxně už ani nemá problém i sobě vlastní kulturně-náboženské projevy potlačovat, viz nedávný případ zákazu umístění betlému na radnici kdesi ve Francii.

Tímto samozřejmě neobhajuji terorismus muslimů, kteří, ač to v koránu není přikázáno, zabíjejí ty, kteří urážejí jejich víru. A naopak ctím chování křesťanů, kteří, ač to v bibli uvedeno je, nezabíjejí ty, kteří se rouhají proti jejich bohu.